Sorrow In my Soul, část 1.- SMRT

1. září 2010 v 16:00 | Leiri |  Leirinčiny litrární díla
Zpět se svou novou tzv. povídkou :).. Není to nic světoborného a na začátek jsem to nechtěla přehánět, takže mě prosím neukamenujte za to, že jsem vám zkazila den, touto slátanicí, děkuji :)


SORROW IN MY SOUL- SMRT

Při vzpomínce na ten den se mi oči zalijí slzami, které nejde zahnat pouhým zamrkáním.

Už jako malá jsem chodívala s maminkou a bratrem na noční procházky po parku. Jen jsme se tak procházeli, povídali si a chichotali se. S maminkou jsme bratra stále pošťuchovaly, že je malý a malým i zůstane. Byl o rok starší, než já a přesto byl menší… Stejně mě však přerostl. Věděl, že si děláme srandu, ale vždycky se na nás naoko naštval a nebavil se s námi. Po chvíli se tomu však zasmál taky a bylo všechno v pořádku. Jak léta plynula, já rostla. Začala jsem chodit do školy, byly první dětské lásky a první polibky (xD). S bratrem a mamko jsme měli úžasný vztah. Společné večeře, výlety do zahraničí, společně trávené prázdniny. Rodinka jak má být.

Vždy jsem si přála vystudovat vysokou školu a tento sen jsme měli s bratrem společný. Maminka nás v tom podporovala a byla ochotna zaplatit nám i studium v jiné zemi.
Bratr si tento sen splnil, avšak zůstal studovat v Kanadě, v našem rodném městě. Já jsem ovšem měla v plánu jít studovat do Japonska a dokonce mě na tamější školu přijali. Ale život nám chystá všelijaká překvapení a překážky. Moje překvapení nebylo tím nejšťastnějším.

Nikdy jsem neměla tušení, jak strašné je, když ztratíte někoho blízkého. A nikdy jsem neměla v plánu něco takového pocítit, alespoň ne teď…Ne v tomhle věku.
Týden před mým odletem do Japonska mi na dveře zazvonili policajti a vybídli mě, ať jdu s nimi do auta. Po cestě nikdo ani nemukl. Zrovna jsem se chtěla zeptat, kam máme namířeno, když policajt, který řídil, zastavil u nemocnice. Vedli mě různými chodbami, až jsme se zastavili u pokoje s číslem 18. Zůstala jsem stát jako přikovaná.

Viděla jsem je! Viděla jsem je ověšené hadičkami, celé zkrvavené. Všude kolem nich se pohybovali doktoři a doktorky. Viděla jsem, jak se ta klikatá pohybující se čára proměnila na rovnou táhlou čáru. A slyšela jsem to dlouhé, uši drásající PÍÍÍÍP. Pamatuji si, že jsem křičela. Slzy vzteku a smutku mi stékaly po tvářích. Chtěla jsem rozbít to sklo a probudit je. Chtěla jsem, aby se ta rovná čárka pohnula, aby se zkřivila, ale ona zůstala nehybná. Stejně jako oni…

"Je mi to líto…"ozvalo se za mnou, "opravdu." Jediné, co se na mém těle pohnulo, byla slza, která mi skanula z nosu na zem.

"Váš bratr zrovna vezl vaši matku z tanečního kurzu. Bohužel si nevšimli projíždějícího kamionu…"Dodal strážník. Ramena se mi chvěla a já nebyla schopna jediného slova, jen jsem se bezmocně svezla na kolena.

  Teď stojím před hlavní branou mé nové školy. Stojím v Zemi Vycházejícího Slunce a koukám se na vysokou školu, o které jsem tak snila. Přemýšlím, jestli by na mne byli máma s bratrem hrdí, že tu jsem. Přemýšlím, co by mi teď asi řekli. Ale jedno vím jistě, právě teď by chtěli, abych se pohnula.

Stačil jediný krok a já stála v obrovském areálu školy. Japonsko je jiné, než Kanada. Je to úplně jiný svět. A v jiném světě se musí začít od začátku. Přesně to já dělám…Pro mě…A pro mou rodinu.

" Ahoj, ty jsi tu nová?" zeptala se dívka, která se zničehonic objevila vedle mě.

"Ano…" přitakala jsem. Tak… Že by nový začátek?..
 

Pár teček...

Místo pár teček.. pár písniček...







Domov

Dobře... zase se ozývám. Ohajo! :)
 Dnešní článek bych ráda věnovala slovu Domov... Začnu ukázkou, kterou jsme měli v čítance, a která mě naprosto uchvátila!


István Örkény- Domov



Holčičce byly teprve čtyři roky, vzpomínky z ní už jistě vyprchaly, a matka, aby jí objasnila změnu, která stála na prahu, ji zavedla k plotu z ostnatého drátu a z dálky jí ukazovala soupravu.
 "To nemáš ani radost? Ten vlak nás brzy poveze domů."
 "A co bude potom?"
 "Potom budeme doma."
 "Co je to doma?" zeptalo se dítě.
 "Kde jsme bydleli dřív."
 "A co tam je?"
 "Pamatuješ si ještě na medvídka? A možná tě tam čekají i tvoje panenky."
 "Mami," zeptalo se dítě. "Doma je taky stráž?"
 "Tam není."
 "Takže," zeptala se holčička, "Odtamtud se dá utéct?"

Přeloženo z maďarštiny...Dokonalá ukázka...

 


Je toho moc...

Dobře...tak se zase ozývám.
 Asi bych Vás měla seznámit se situací, v jaké jsem teď a v jaké jsem byla po dobu těch pár měsíců, co jsem tu nebyla.
   Nejprve bych začala s nynější situací...Stěhujeme se! Tyhle dvě slova na mě působí jako gravitační síla...táhnou mě dolů a nepustí nahoru. Věděla jsem, že stěhování jednou přijde, ale netušila jsem, že to bude tak rychle. Dále...Ztratil se nám pes! A to už minulé pondělí...Jelikož jsem z toho byla s tátou úplně mimo, tak nám maminka koupila nového pesana :)...Tentokrát kluka a jsou mu dva měsíce a něco... Aspoň něco pozitivního..., když už nic...! Dále...Lidé se mění! A tím lidé samozřejmě myslím i sebe... Ano, já vím, změnila jsem se, to ale přece neznamená, že se určití lidé se mnou musí přestat bavit. Nejzajímavější na tom však je, že si mé "změny" všímají jen někteří lidé..ten zbytek si myslí, že jsem stále stejná. A ostatní kolem mě se také mění... Život je boj...A já v mém boji budu vítěz ;).

K mé situaci v uplynulých měsících.. co k tomu říct. Asi to, že jsem si potřebovala od blogu odpočinout. Nebavilo mě psát, nebavilo mě nic. Lidé mnou začali opovrhovat.. neptejte se proč xD.. Ale ti lidé jsou mi naprosto.. někde.. :)...Zhoršila jsem se ve škole.. ještě štěstí, že mám automatický přestup, jinak bych byla hodně mimo xD... ale ne, zas tak strašné to není, ale mohlo by to být lepší.

  A můj sen?... Cesta do Japonska... :).. A věřte si tomu nebo ne.. já se tam dostanu...

No a co se týče mého psaní...Asi se na to opravdu vrhnu :) Nějak mě to chytlo a i nějaké nápady by byly.

David Guetta ft. Estelle





Moc pěkná písnička...

Tak Ahoj :-)

Krásná písnička

25. května 2010 v 7:42 | Leiri |  Hudba
Nevím, jestli bych toto nazvala mým návratem.. Možná jen.. Podělení se o "tanec"...

CHERYL COLE- PARACHUTE


Tahle písnička je prostě dokonalá...Jak Cheryl, tak kluci jsou dokonalí tanečníci..A Cheryl má úžasné šaty.. x)

Mimochodem...Možná začínám psát...Mám mnoho plánů a snů... a udělám všechno proto, abych je uskutečnila a dotáhla do konce...
První krok.. Zdokonalování psaní.. Druhý krok- Chodit na japonštinu (Tenhle krok jsem uskutečnila)...

Asi končím, příště se snad více rozepíšu..Ahoj.. x)

Jak to tak vidím...

Jak to tak vidím.. Končím...
Nemá to cenu...
Už i Kerm mě zradila.. ranila..
Takže se mějte.. a může se stát, že se tu neobjevím už nikdy..

Pardon...

Dobře, dobře..trošičku Vás zanedbávám.. trošku víc.. Je mi to líto. Chybí inspirace.
Na internetu jsem sice každý den, ale jaksi nemám to nutkání hned kliknout na blog. To nutkání vyprchalo celkem rychle a ani nevíte, jak mě to mrzí.

Ale pryč od chmurných myšlenek. Abych pravdu řekla, jsem spíše šťastná xD To byste nevěřili, jak mám poslední dobou dobrou náladu. Rozesměje mě každá pitomost. Zanedlouho budeme s kamarádkou M. dělat obrovský nákup..asi se nedoplatíme. Ale ty věci jsou opravdu krásné a vím, že je využiju. Taky jsem změnila jaksi styl..Nevím čím to je. Ale nepředstaujte si pod tím, že nosím mini růžové sukýnky, balerínky apd. :D To bych se zbláznila.

Škola..strašné téma. Fůj, nenávidím ji. Jako známky jsou celkem fajn. Ale učitelé už tolik ne. Blbci xD!!! Ještě štětí, že se nemusím chystat na žádné přijímačky, asi bych se nikam nedostala..xD

Joo.. a jsem nemocná :D..Mám chřipku. zajímalo by mě, kde to chytám, tohle už není možné. Mám rudý nos, od toho, jak furt smrkám a už mě to nebaví xD

Zkoukla jsem pár filmů..o kterých bych ráda něco napsala.. jen málo :).. Pod perexem :-))

Veselé Vánoce ..

Tak tedy.. přidámvám se k té většině blogerů..kteří svým čtenářům napíší něco k Vánocům..:-)

Tradičně.. Přeji Šťastné a veselé Vánoce a Krásný Nový rok...
Dá se říci, že všichni mí známí říkali, že tenhle rok stál za prd... přidávám se k nim..k Vám... Opravdu..byl otřesný...Ale rok 2010 bude lepší, snad.. Ale musí, protože je párový, a život se měří v párech..
Dále přeji mnoho dárečků.. a i kdyy nebyly, doufám, že si Vánoce užijete i bez nich, protože nejde jen o dárky..ale i o to být s blízkými..užijte si štědrovečerní večeři, tak jak se sluší a patří..a hlavně.. žádný alkohol... xD..Možná jen to víno...xP

SCARED OF LONELY-BEYONCE

Tak se s Vámi loučím.. jdu čekat na Ježíška... a musím jít pomoci mamce ;)..Tak si to užijte a dejte potom vědět, jak moc jste si to užili

Kdysi...

To bylo kdysi...
Kdysi jsem se ozývala častěji
Kdysi jsem mohla věřit na nejlepší kamarádství...
Kdysi jsem byla hovornější
Kdysi bylo všechno jinak...

Fly x)

Ahooj.

Tak jsem zase tu.. po dlouhé době. Ani nevíte...co se mi za tu dobu, co jsem tu nebyla, stalo.
Asi to nejhlavnější, pro mě...No, mám ucpanou mazovou žlázu ve víčku, nebo je to zánět? Já už fakt nevím. Nejkrásnější na tom je, že nikdo neví jak a proč to vzniká. Jednoduše řečeno, vypadám jak blbec, protože mám napuchlé víčko. Hrůza! Jsou dvě možnosti co se s tím může stát..pokud se to bude samozřejmě léčit (Dal mi mastičku do oka a mám si dávat teplé obklady..Já to řeším tak, že si uvařím čaj a na víčko si dávám horký hrnek xD). No, takže buď se mi to nafoukne ještě víc a pak to praskne...tedy.. vyteče mi oko xDD. Nebo se mi to smrskne do malého uzlíku. A pokud se mi to smrskne do malého uzlíku jsou zase dvě možnosti, co s tím. Pokud mi to bude vadit, škrábat atd., tak mi to budou muset vyříznout...A pokud mi to tam nic dělat nebude, tak mi to tam nechají. Och, jak dokonalé. Ani nevíte, jak jsem šťstná.. :-/

Jako, nemohlo to přijít nikdy jindy. Zítra jsme měli jít se školou na This is it, a já tam nebudu, víte co to pro mě znamená?... Umřu!! :-/

Víte, abych pravdu řekla.. už mě nebaví řešit problémy týkající se mojí.. kamarádky K...hlavně ne, když je mám řešit s jejím klukem a nejlepším kamarádem... Kermisee..víš co je zvláštní? Všechny tři lidi znáš..až moc dobře, někdy povykládáme...( JInak K. to není Kerm. :) abyste se nelekli xD).

Dnes jsem se dívala na film. 9 hráčů se smrtí. Celkově film byl zajímavý. Pointa? Lidé, navzájem sobě neznámí, kteří jsou spolu zavření v baráku a mají hrát o 5 milionů dolarů..jednoduše zcvoknou. A zabíjí...
Nejkrásnější byl konec..tedy..myšleno ironicky... To byste museli vidět.. jako, málem jsem se zabila xDD...

No, asi se už rozloučím, nebudu tu dál otravovat. Tak ahoj Leiri x).



Kam dál