Leden 2009

Malfuria: Tajemství zpívajícího města

31. ledna 2009 v 12:17 | Kermisee |  Knihy

Název: Malfuria: Tajemství zpívajícího města
Autor: Christoph Marzi
Rok vydání: 2008
Počet stran: 240
Moje hodnocení: 8/10

Obsah:
V Barceloně žije u starého malíře map dívka Catalina, jejíž poklidný život náhle přeruší létající galeona Medúza, která do města přiveze zlověstné postavy s maskami harlekýnů. Ty kolem sebe šíří chlad a temnotu a mají jediný cíl: zmocnit se Cataliny. Catalina utíká a postupně vychází najevo, že není obyčejná dívka, ale že v ní dřímají strašlivé síly. Doufá, že se v Malfurii, tajemném místě uchovávajícím veškeré vědění pradávných čarodějnic, dozví celou pravdu o všem, co se kolem ní děje.

Ke koupi:



Jedu...

30. ledna 2009 v 4:12 | Leiri Shang |  Oznamy
Ahoj, tenzo článeček je za účelem omluvy. Dnes v 9:00 odjíždím na víkend na hory. Takže nebudu k zastižení a bude tu jen Kiki.
Měla bych se dám fotky z hor, ale to není jisté=D...
Takže se mějte a nezlobte Kiki:-)

4. Kapitola- Nová schopnost

29. ledna 2009 v 21:53 | Leiri Shang |  Leirinčiny litrární díla
Ahoj, takže sem dávám další kapitolu ZS. Doufám, že se vám bude líbit, i když o tom pochybuji, ale aspoň se bavím u psaní=D. Tao kapitolka je takřka bez mluvení...spíše jem se zaměřila na děj, ale tak posuďte sami...


Dravci

28. ledna 2009 v 20:14 | Leiri Shang |  Příroda
Ahoj, tak tu mám další obrázky, tentokrát dravce...Jooooo=D


Málem další pád

27. ledna 2009 v 20:52 | Leiri Shang |  Ze života uřehtané Leir s postraními (trhlými) úmysly




No, tak já ani nevím proč vám to sem píši, ale proč ne, že jo?

Uporornění číslo 4.

27. ledna 2009 v 4:45 | Leri |  Leirinčiny litrární díla




Tak, zase se ozývám. Mám pro vás další....možná...dobrou zprávu. Ve čtvrtek 30.1. 2009 by se tu měla objevit další kapitola zvířecích slabostí. Já jen doufám, že se vám bude líbit:).
Jo, a když říkám ve čtvrtek myslím tím celý čtvrtek, jelikož se domů vrátím později, než normálně, tak to sem hodím do deseti hodin, to vám
slibuji:))!

Jsem na Divoká zvířata...

26. ledna 2009 v 18:53 | Leiri Shang |  Příroda
Tak, páni, zjistila jsem, že jsem na divoká zvířata=D. Tím samozřejmě nemyslím kluky, ale opravdová zvířata a to rovnou kočkovité šelmy. ÁÁÁ já je tak miluji:D....jsem úchyl, já vím, ale nedělejte si ze mne srandu=D...

Tak, tady máte moje lásky=D:


Čachtická paní

25. ledna 2009 v 20:33 | Kermisee |  Kermiseeina literární díla
Ahojky,
zase Kiki (Kiqi)...
No...takže s Lerinkou jsem se domluvila, že sem taky hodím jednu svoji slohovku.
Ale jelikož my píšeme jen samá absurdní témata a žádné literární soutěže u nás neprobíhají, měla jsem to krapet těžší...Nakonec jsem vybrala popis literární postavy. Nedivte se...je to odfláknuté a délka je taková...no prostě akorát pro našeho učitele mým písmem :D


HanisShka

25. ledna 2009 v 20:14 | Kermisee |  Spřátelené blogy
Takže... máme tu další SB a to HanisShku....Blog...
Tady má cenku s Edw. a Bel. :)
Jinak všem SB se omlouvám, ale ještě jsem nestačila hodit článek se všemi... takže to určitě napravím, nebojte...
Ale až zítra... mám toho ještě dost na práci... ;)

Slohovka

25. ledna 2009 v 6:44 | Leiri Shang |  Leirinčiny litrární díla
Ahoj! Rozhodla jsem se, dát sem mou slohovou práci.
Slohovou práci, se kterou jsem se dostala do soutěže. Tedy, jako nechápu, jak jsem se mohla s tímhle dostat do soutěže, ale to už není moje věc. Víte, já se momentálně nudím. Nikde žádné literární soutěže a já tak ráda píšu (Stejně jako Kiki)...A tak musíte jistě pochopit, co pro mě znamenalo, když se moje slohovka vybrala, že ji tam budou posílat...
Profesorka říkala, že jde poznat, že je to od srdce. Pravda...tohle trefila.
Někomu to může připadat, jako míchanice povídky Můj život....Také, že jo.
Ale slohovku jsme měli psát na téma: PRAVDA SE UKÁŽE, ALE DÁ TO FUŠKU. No a mě nic jiného nenapadlo...
Stejně si pořád lámu hlavu nad tím, že se to tam poslalo=D....ale věřte mi, byl to pro mne takříkajíc radostný šok....:)


Sad roses...

24. ledna 2009 v 21:08 | Kermisee |  Designy
Ahojky,
tady se opět po čase hlásí Kiki(Kiqi).
No, takže s Lerinkou jsme se domluvili (spíše mě umluvila),
abych udělala nový design...
Tak jsem se do toho pustila...no nevím no...
Posuďte sami, jak to dopadlo...



Kočičí Holka

24. ledna 2009 v 11:40 | Leiri Shang |  Knihy
Tak a další knížka...od toho samého autora je tady:)....Jmenuje se Kočičí Holka...Nejdříve jsem si myslela, že je to nějaké pokračování Doteku Anděla, ale spletla jsem se, je to úplně o něčem jiném.

Bylo to ve stejný den, kdy jsem našla Dotek Anděla. Už jsem v ruce držela Dotek Anděla a podívala jsem se na zadní stranu knihy. Byla tam vyfocená kniha Kočičí Holka. Řekla jsem si, že tu musím také najít, ale nikde jsem ji neviděla. Hledala jsem v knihovně pod autorovým jménem a nikde nic...Pche...byla jsem naštvaná...Pak jsem se tedy šla podívat na jinou knížku, která mě zaujala ( Mimochodem, tu jsem si pak také půjčila=D)...A najednou jsem viděla nějaký zelený obal....A hle...byla to Kočičí Holka...




No mám jednu připomínku..nevím proč, ale mě by se te název líbil více takhle: Kočičí dívka...To zní...přirozeněji=D


Autor- Thomas Brezina
Žánr- Fantasy, Sci-fi, Horor
Stran- 304
Ukázka-
Kéž by to nikdy neskončilo. Kéž by to nikdy nemuselo skončit.
Ale muselo. Katie se neochotně vymanila z Mingova objetí. Ming se na ni nejistě díval. Z Katie vyšlo spokojené předení.
"Kočka Katie, " řekl Ming a usmál se svým úsměvem Buddhy.
Řidič taxíku znovu zatroubil. Tentokrát už netrpělivě. Katie běžela ke dveřím, " Tak ahoj!" zavolala, aniž by se otočila.
Slyšela, jak za ní Ming volá: " Ahoj Katie! Ahoj, kočko Katie!"

Dotek Anděla

24. ledna 2009 v 11:26 | Leiri Shang |  Knihy
Fííha, tak je tady další kniha, která mě zaujala. Už jen podle názvu jsem přišla na to, že mě bude zajímat. A měla jsem pravdu.

Když jsem vešla do knihovny říkala jsem si, že bych si přála najít nějakou knížku, která by stála za přečtení. A jak to dopadlo? Podívala jsem se na poličku, kde jsou vystavené nové knihy a naskytl se mi pohled na hromadu nových knížek. A mezi nimi i Dotek Anděla....



Autor- Thomas Brezina
Žánr- Fantasy,Sci-fi, Horor
Stran-330
Ukázka-
Zázraky se dějí každý den.
Často přímo vedle nás.
Přesto se ale většinou díváme jen jedním směrem, mnohé z nich přehlédneme.
Někdy však máme štěstí. Pak potkáme někoho, kdo nám pomůže si všimnout, kolik neuvěřitelných krás nás čeká, až je objevíme. Náhle uvidíme, kde byla po celý ten čas láska, jíž jsme si pouze nevšimli.
Občas nás životem delší nebo kratší chvíli někdo doprovází. Když se pak naše cesty rozejdou, hodně věcí se změní. Budeme se možná cítit silnější, lepší, veselejší, a dokonce šťastnější.
Ten, kdo nám dopomohl k nové radosti, nám často připadá jako anděl.
Někdy to dokonce anděl je. I když má na sobě džíny a vytahané tričko...

Puzzle

23. ledna 2009 v 15:53 | Leiri Shang |  Ze života trhlé Kiqi zmítané pubertou
Ahoooj, tak jsem se rozhodla, dát sem Puzzle, které momentálně skládám. Je to můj druhý nebo třetí nejoblíbenější koníček ( Také jsem si přála puzzle na Vánoce=D)

Vážně musím přiznat, že mi dávají pěkně zabrat...pche skládám je asi týden a nemám ani polovinu=D.

Asi nejtěžší jsou ty čára v těch koulích, a pak to okolo. Takové ty kravinky=D

Ale co už, dala jsem se do toho, tak to přeci nemůžu jen tak vzdát:D....

Když se třeba s někým pohádám, ať už jsou to ridiče nebo kamarádi, vždy si k puzzlím ráda sednu a uvažuji, kam může patřit ten prťavý kousek, který má na okraji kus červeného ( Ještě jsem na to nepřišla=D...)

Tak tady je obrázek, těch dokonalých a hlavně " jednoduchých" puzzlí:


ÁÁÁ...moje láska:D

Fotky 0.1

21. ledna 2009 v 20:08 | Leiri Shang |  Fotky
Tak jsem se rozhodla dát sem ty fotečky=D...teda ten výběr...bylo to těžké...
Teda, jako omlouvám se za kvalitu, ale to víte....mobil=D...ale to se zlepšííí...Kikča má prý opravený foťák, tak to bude něco jiného=D...ale i tak se z těchto fote dá leccos vyčíst=D

Dodávám v závorkách mé komentáře... :D Kiqi

ZAJATCI SNŮ

19. ledna 2009 v 19:30 | Leiri Shang |  Knihy
Tak tato knížka mě dostala....byla úžasná, taková hodně...dospělá.
Musí se u ní dávat pozor, jinak ztratíte pointu o tom, co se děje...
Radím vám, abyste si tuto knihu přečetli.
Dostala jsem ji od rodičů k Vánocům, ale to ještě netušili, jaké dvě pasáže se v té knize objevují!



Autorka- Jayne Ann Krentzová
Přeložila- Hana Krejčí

Ukázka-
Vozík se dává do pohybu. Zvolna, nezadržitelně stoupá do závratné výše a vynáší ho na samý vrchol dráhy. Je jediným pasažérem. Zvuk navíjejícího se řetězu působí jako monotóní bubnování, které ho stahuje do hlubin snění.
Cvak, cvak, cvak...
Vláček dospěl do nejvyššího bodu. Sedí na prvním sedadle, takže se mu naskýtá ničím nerušený pohled do bezedné propasti. Na okamžik tam zastaví a hledí na koleje, které se spirálovitě propadají do tmy.
Vozík přepadá dolů. Svět se rozplynul a on se vrhá do světa svých snů.

3. kapitola- Tatínek

18. ledna 2009 v 22:14 | Leiri Shang |  Leirinčiny litrární díla
Tak...další kapitolka. Doufám, že se vám bude líbít, pěkně si počtěte!


Předešlá kapitolka:" Kdo jsi?" zašeptala slabým a ustrašeným hlasem Leira.
" Jsem Rail, pověstná jestřábice. A ty jsi Leira, bílá tygřice!" Ozvěna byla pro všechny varování.



" To měl být vtip? Jestli ano, tak nebyl moc vtipný," otočila se na mne Leira s otázkou v očích.
" S tímhle bych nežertovala. Jde o život," hlas mi zněl, až moc laskavě.
" Prosím tě, už celá staletí tu nebyl takový klid. Tedy, aspoň mi to tvrdí rodiče," nedala se jen tak odradit.
" To si jen myslíš. Po celý tvůj dosavadní život tu vládne peklo. Peklo, které jen tak neskončí."
" Promiň, kdo vlastně jsi? Jaksi jsem to přeslechla. Jinak ahoj, já jsem Leira, chudá vesničanka," řekla s úsměvem na rtech. Patří do blázince, pomyslela jsem si.
Protočila jsem oči v sloup: " Už jsem ti to říkala, jsem Rail, jestřábice. A ty nejsi obyčejná venkovanka či co. Ty jsi Bílá tygřice."
" Kecáš! To nebyl sen? Myslím jako to, že se přede mnou z jestřábice stane holka. To jsi ty? Houby, další nepovedený vtip," její směšná nedůvěra mi lezla krkem.
" Jasně, že jsem to já, kdo jiný? Mám ti to ukázat?"
" Tý jo, tak se fofrem předveď. Na co čekáš? Chci vidět ten trik, jak se měníš," vypadala, jako by seděla v cirkuse a měla by každou chvíli začít tleskat. Jak malé dítě.
" Připrav se, jdu na to." Prsty se měnily v pařáty.
Starý známý pocit, který jsem zažívala už od malička. Příšerné táhnutí v ramenech, jak se mi ruce měnily v křídla. Ztuhnutí obličeje a zkostnatění přední části. Zobák byl na světě. Zuby, jako by zarůstaly zpátky do hlavy, příšerný pocit, ale uspokojující, jelikož vím, že každou chvíli dojde k přeměně. ÁÁÁ, burácení větru v uších, mávání křídel a zbystřený zrak, to vše a mnoho dalšího nastalo během vteřiny.
Musela jsem se trochu protáhnout. Rozletěla jsem se a začala chytat ještěrky. Spatřila jsem hned dvě. Vyhřívaly se na kameni. Padala jsem dolů jako kus kamene a na poslední chvíli jsem roztáhla křídla. Ještěrky se nestačily ani zorientovat, co se děje, a už nebyly. Měla jsem dobrou učitelku. Při pomyšlení na ni jsem si vzpomněla na osudný den, kdy přestala být. Na den, na který nikdy nezapomenu. Na den, kdy jsem se zapřísahala, že se pomstím. Podívala jsem se směrem k Leiře. Vypadala, jako by se za celou tu dobu, co jsem odletěla, ani nepohnula. Jen oči se změnily. Málem jí vypadly. Hm…Asi byla překvapená. Super…možná jsem ji přesvědčila. Rozhodla jsem se k ní vrátit
" Ty vole…teda pardon. Jak to děláš? Já chci mít taky nějaké zvláštní schopnosti," zvědavě se na mne podívala.
" Mám to vrozené. Nevím, proč zrovna já. Co prndáš, ty máš také zvláštní schopnosti. Jen se je musíš naučit ovládat. Víš, měla bych ti povědět jeden příběh, ale už je moc pozdě. A bylo by dobré, kdyby u toho byla i tvoje sestra. Co takhle zítra, kolem páté. Sraz je tady. Platí?" tak toto byl na mě moc dlouhý proslov!
" Hm…Musí tu být i Kelsee?" když viděla výraz mého obličeje, přestala mít námitky, "dobře, takže zítra v pět. Sraz tady. Nic víc?"
" Ne…I když. Ano… Vezměte si vysoké kozačky. Neptej se proč!" odbyla jsem její překvapený výraz.
Dívala jsem se, jak Leira odchází. Nevím proč, ale byla jsem unavená. Všechno mě bolelo. Nedávno jsem si udělala hnízdo na vysoké jedli, kdybych chtěla přenocovat jako jestřáb. Ale dnes ne, dnes půjdu do chatky na kraji lesa. Do měkké postýlky s měkkou peřinkou. Z nějakého důvodu jsem se těšila na příští den, na shledání s Leirou a Kelsee. Jedné věci se ale bojím, co když přijdou vlci, co když se v Kelsee něco probudí? Není čas, teď ne. Teď se mi chce spát a ne přemýšlet. Víčka mi klesla během vteřinky.
Zdál se mi velmi divný sen. Krátký, ale záživný.
Stála jsem v naprosté tmě. Nic jsem neviděla, nic jsem neslyšela. Cítila jsem, že se vznáším, přesto jsem se dotýkala země. Nic se nedělo. A já se nemohla ani pohnout, kromě hlavy, která se mi točila stále dokola. Nevím, možná to bylo uvnitř hlavy a možná to bylo zvenčí. Byla to palčivá bolest, nedala se snést. Když jsem ztrácela naději, že se zbavím bolesti, něco se stalo. Objevilo se přede mnou světlo, tak silné, že jsem si musela zastínit oči. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že světlo do snu nepatří. Ostré světlo se začalo tlumit, až se zmenšilo na kamínek o velikosti dětské pěstičky. Celý zářil modrou barvou. Pak vybuchl.
S výkřikem jsem se probudila. Ležela jsem na zemi, zpocená od hlavy k patě. Třas těla ne a ne utichnout. Venku bylo slunce vysoko na obloze. Mrkla jsem na hodinky. Byla jedna hodina odpoledne. Ještě mám čas, pomyslela jsem si. Půjdu natrhat maliny.
Šla jsem po známé stezce, která byla celá porostlá mechem. Od začátku, až do konce, na který ještě nikdo nedošel. To byla ta největší zvláštnost, na světě není jediná cesta s takovými vlastnostmi. Jen tady, na stezce ke středu lesa. Kolem cesty rostly ty nejsladší maliny z okolí. Jednu jsem si utrhla a strčila do pusy. Zbytek jsem naházela do džbánku. Měla jsem v plánu udělat doma malinový koláč. To víte, já jsem takový rodinný a domácí typ.
Šelest. Praskání větviček a otřesné funění. To vše jsem za sebou uslyšela. Než jsem se nadála, ležela jsem na zemi a maliny všude kolem. Během vteřiny jsem byla zase na nohách. To, co jsem uviděla mi vyrazilo dech. Stál přede mnou on, můj otec. Tedy…můj bývalý. Už ho za svého otce nepovažuji. Je to PARCHANT! Zradil naši rodinu, zradil mě. Mě, která mu nejvíce věřila. Přijal dar od Filla, vládce vlků. Stal se druhým největším vlkem v zemi Fathirmor. Jinak se mu říká Vrian. V překladu Vlčí obr! Vrian zní lépe.
" Ahoj dceruško, chyběla jsi mi!" jeho slova plála ironií.
" Nazdar tatínku, máš rád maso? Jak ti jde lov? Co život, užíváš si?"
" Rail, Rail…ty se nikdy nepoučíš? Řekl jsem ti už dávno, že se mi nebudeš plést do života, a už to zase děláš. Neříkal jsem ti, že tě za to zabiju?"Neobtěžoval se ani odpovědět.
" Proč by si to dělal? Já byla vždy, tak hodná, že jsem ti nakonec oplatila stejnou mincí. Pamatuješ? Řekla jsem, že tě zabiju dřív, než ty mě. Ani nemrkneš," jak já ho miluji.
Ozval se chrčivý zvuk, který můj otec považoval za smích: " Jsi slabá. Na mě nemáš, jsem starší a zkušenější."
" Ano, pravda. Víš…stárneš. A…Patříš do hrobu. Já to ráda uskutečním. Připrav se!" byla jsem odhodlaná zabít ho.
Postavil se do bojovné pozice. Zaujala jsem místo naproti němu.
" Těšíš se na svou smrt? Dceruško?" olizoval se až za ušima.
" A můj vrah má být kdo?" křikla jsem na tatínka.
" Ty krávo…Já!" zahřměl.
" A nebude to naopak? Co, když vyhraju?" ani jsem nemusela předstírat klid v hlase.
" To sotva…" odfrkl si.
" Vsadíme se?" Stává se ze mě gambler. Za tebe mami!


Upozornění číslo 3.

17. ledna 2009 v 15:17 | Leiri Shang |  Leirinčiny litrární díla
ÁÁÁÁ, upozorňuji Vás na další kapitolu Zvířecích slabostí. Měla by se tu objevit do večera 18.1.
Můžete si to nechat ujít, ale zaručuji Vám, že jsem se malinko zlepšila...možná...vím, čím to je, ale radši to neřeknu...ale ano....je to špatnou náladou...nic víc a nic míň!!

Samota

16. ledna 2009 v 19:09 | Leiri Shang |  Ze života uřehtané Leir s postraními (trhlými) úmysly
Samota...nenávidím toto slovo...sžírá mě ...bolí to..
Človíček, co na tomto blogu čte...on moc dobře ví, že jde o něho...mě moc ranil, řekl, něco, co mi ublížilo....ublížil mi a odmítal se se mnou dále bavit...prý jsem se změnila. Ano je to pravda...změnila jsem se hodně, ale kvůli němu...nechci taková být, ale neovládnu se, prostě to nejde...Nevím, proč se tu vypisuji, ale mám pocit, že právě vy mi budete rozumět...pokud se tedy nemýlím...
Víte, když jsme si začaly dnes psát, tak ten rozhovor vypadal, že bude super a, že bude legrace, ale jaksi mi to nevyšlo. Změnily jsme téma...a obrátilo se to na mne...říkal, že pokud se nezměním zpátky, pokud to nebudu zase stará já, tak se se mnou odmítá bavit. Že pokud mu budu, tak moc podobná, že se od sebe vzdálíme a to já nechci, ale...
Říkal, že je to jako horo, říkal, že to za chvíli přejde, za pár měsíců, jako ten strach z hororů...a já napsala, že se bojím, že to nebude jen na měsíce, že to bude na dýl. Nechtěl o tom ani slyšet...že si to prý namlouvám, že si sama sobě lžu. Ne, nesmím si lhát...Jenže, když si tohle řeknu, uvědomm se, že to není pravda, že si nelžu, jen se ve mně něco hnulo..Změnila jsem se, jak už jsem psala, ale já za to opravdu nemůžu!
Človíčku...pochop to....!

Dám vám sem pár obrázků, které plně vystihují moji situaci právě teď...Samota...jinak to nejde!




Ráda bych, aby mi ty kytky zvedly náladu...

Něco mne táhlo ven, ale odmítla jsem ten sen...ale slibuji, že zítra ho uposlechnu, jinak to nevydržím!

Tak, takhle jsem teď asi hodinu seděla...a jen přemýšlela...

Někdy je samota to nejcennější, ale právě teď to neplatí...

Mám sto chutí, vykřičet se na celý svět....budu křičet do posledních sil...

Sedím a poslouchám ten protivný hlásek, kterému se říká svědomí...

Moře...co takhle do něho skočit, pomohlo by to?

Místo moře řeka? Tam by mě dříve našli...
Ne, takhle ne...nedokázala bych si ublíži, možná se mám až moc ráda. nebo mám tak moc ráda právě vás?...Počítám tam i toho človíčka?...Po tom, co mi řekl?
Co vy na to?

Život

16. ledna 2009 v 15:49 | Leiri Shang |  Na zamyšlení
Jůůů, tak jsem se rozhodla, že tu dám nějaké obrázky....Přemýšlela jsem jaké....a napadlo mě téma:
ŽIVOT.... Život, který nám chystá různá překvapení....Smrt, radost, štěstí, sklamání, překvapení...to vše patří k životu...každý se s tím musí poprat sám...ale někdo...někdo jako Angel a spousta dalších lidí...Mys, Kiqi, Lou, Antionette....ty všechny mají určitě někoho, kdo je rád podrží....
Dávám sem tedy něco, co patří k smyslu života:


Hledali jste někdy smysl života?...Nebo na to kašlete?

Vždy je na světě někdo, komu nejste ukradeni, jako všm ostatním, šel by s vámi kamkoli!

Láska, ta patří k životu...

Je život, ale po životě nastává vždy smrt...

Je současnost, ale je i minulost....věříte na minulý život?

Máte čas napravit své chyby, které jste za život udělali, vždy je nějaké východisko...


Jednorožec, bytost čistého světla, dobra...nezná nic, jen krásný žiot, žádné zlo...

Chcete ukončit svůj život?...Nebo máte v plánu žít, a užívat si ho?

Takříkajíc spirála života....odnáší vše mrtvé a přivádí vše živé!