2. Kapitola- Vzkaz

10. ledna 2009 v 11:14 | Leiri Shang |  Leirinčiny litrární díla
Tak je tu tady další slíbená kapitola...Věnuji ji přednostně Kiqi a Antionette...Samozřejmě všem ostatním také=D...Hezké počtení


Proměna byla dokonalá. Silná dlouhá křídla, používána hlavně kletu, rozpětí dva a půl metru. Zahnutý ostrý zobák, výhoda v boji z výšky. Smrtelná může být hned první rána. Nohy s drápy, tak ostrými, že stačí jediný švih a vetřelec je přetrhnutý vejpůl. Téměř dva metry dlouhé tělo, které je samý sval, díky létání. Ocasní pera ve tvaru slzy, použití: Zatím neznámé! Nohy, tělo, hlava a ocas, to vše je v černé barvě na slunci probleskující fialovou. Bílé drápy a zobák lze měnit podle nálady. Jen oči zůstaly stejné, pořád stejně zelené, jako kočičí. Jediný pohled do nich a... To vše patří jednomu zvířeti. Mě (=D). Tedy mě po proměně v jestřába obřích rozměrů. Mě, která od narození Leiry a Kelsee bloumá či létá po zemi Fathirmor. Jak vím o Kelsee a Leiře? Viděla jsem jejich narození, bylo to přesně o rok později, co jsem přišla na svět já.
Zrovna mě máma učila lovit malou havěť, jako myši nebo hraboše. Vzlétla jsem do výšky a chtěla jsem se vrhnout na kořist. Na malou myšičku bez nohy, které mi bylo strašně líto, ale já měla hlad. Nevlastní máma Shona ( Tuto jestřábici jsem poznala, když jsem poprvé, v jednom roku, vzlétla. "Máma" mě našla a odnesla do hnízda, učila mě létat a vše, co potřebuji k životu, jako jestřáb. Od té doby žiji s ní, ale den co den se měním zpátky na obyčejnou holku a procházím se po lese. Můj domov). Tak tedy. Moje nevlastní máma Shona mě pozorovala z povzdálí a čekala, co bude. Když v tom se ozval pláč, pláč zrovna narozených holčiček Leiry a Kelsee. Letěla jsem za zvukem, nedbaje mamčiných protestů. Až jsem ji konečně uletěla. Jestřábím zrakem jsem prohledávala každičký kout či dům vesnice. Konečně! Na opačné straně stála malá chaloupka, tak akorát pro pět osob. Právě z téhle roubenky se ozýval ten protivný pištivý zvuk. Párkrát jsem zamávala tehdy ne tak velkými křídly, abych stuopla o kousek výš. A jen jsem se vznášela. Pláč propukl v hurónský smích. Zapochybovala jsem jestli se smějou malé holčičky, ale to co následovalo mi potvrdilo, že smích je dílem Leiry a Kelsee. Tento zvuk mi byl o mnoho milejší, aspoň mi z něho neběhal mráz po zádech. Zaostřila jsem zrak na kliku od dveří, protože se mi zdálo, že se pohnula. A opravdu se aso po vteřině otevřeli dveře do kořán. Vystoupil z nich tatínek s plnou náručí, ve které držel novorozeňata. Neudržel se a slzy mu v tichosti se rozbrečel štěstím. najednou udělal něco, co by mě nikdy ani nenapadlo. Položil Leiru a Kelsee na zem. Nechápala jsem proč, ale byla to jeho věc. Já jen kontrolovala, aby se jim nic nestalo. Jenomže se nic nedělo, jen se začala padolit. Můj jestřábí obličej se stáhla šokem. Tohle přece právě narozená miminka neumí, ale pak jsem si vzpomněla na sebe, já přece také vzlétla už při prvním roku. Věděla jsem, že jsou v bezpečí, tak jsem se s nimi rozloučila pohledem. Nevím, jak je to možné, ale zamávala mi. A já zmizela v nedalekém lese.
Plachtila jsem si to vzduchem, tak rychle, až mi z očí tekly proudy slz. Musela jsem rychle pryč, už jsem se nemohla dívat, na ta malá miminka. Ani jejich rodiče a ani ona ještě netuší, že se budou muset brzy rozloučit. Trhalo mi to srdce. To já jim budu muset vše vysvětlit. to já budu muset Leiře říci, že je tygr a Kelsee, že je její nepřítel, že je vlk. Ale, co řeknu rodičům to nemám ani tušení. Ale ještě je čas...Ještě mám 14 let na přemýšlení.
Teď je mi 14 let a už jen jeden rok a věštba se naplní. seděla jsem na vrcholu nejvyššího stromu v lese. Starého dubu, který byl ovynut mnoha pověstmi. Seděla jsem a poslouchala to ticho. Byl čas přemýšlení. Čas, který mi byl velmi drahý. Nikde nikdo, v okolí nebylo ani živáčka. Zpřádá se legenda, že na světě jsou jen dvě bytosti, jako jsem já. já Rail, jestřábice se zvláštními schopnostmi, na které jsem zatím nepřišla, ale mám to v plánu. Potom už jen jedna bytost- člověk měnící se v orla, je to obávaný dear, také se povídá, že se mají naoridt ve stejný rok, ve stejný měsíc i ve stejný den. Ale já nikdy nikoho takového, jako je on, neviděla. "Máma" říkala, že jsem o nic nepřišla, protože lidé, kteří ho pouhým okem spatřili se již nikdy nevrátili z cesty, po které právě šli. Nad touhle věcí jsem přemýšlela hodně často, v noci jsem kvůli tomu nespala. Toužím po tom, setkat se s obávaným Dearem.
Z přemýšlení mě vytrhlo volání o pomoc. Přicházelo ke mně z hloubi lesa, kam se žádný člověk neopováží ani vkročit. Vítra mi kolem křídel vířil rychlostí blesku. Dívala jsem se všude, na všehcny strany a konečně jsem to spatřila. V posledních paprscích právě zapadajícího slunce se leskla černá kštice dlouhá po ramena. Vysoká štíhlá postava postávající uprostřed smečky vlků. Byla to Leira, tygří dívka, která o sobě vůbec nic nevěděla. o svém pravém životě. Vlco se kolem leiry stahovali čím dál víc. Jeden, myslím, že to byl Maal, už to nevydržel a skočil na dívku. Mířil jí přímo na hůavu. Je ztracena, pomyslela jsem si. jenže, jak se ukázalo, tygřice byla na boj s divokými zvířaty připravena. Vše bylo jako ve zpomaleném filmu. Leira vytáhla nůž, který měla schovaný za vysokými kozačkami. Mrštila jím přímo na Maala. Očividně už vrhání nožů trénovala. Házela s takovým klidem, s takovou jistotou. Trefila se rovnou do hlavy. Maala nestačil ani zakňučet a padl bez dechu k zemi. po smrti se přeměnil zpátky na svou ohavnou podobu. Vousatý muž ve středním věku s jizvou přes levé oko. nic jiného, co by stálo za zveřejnění na něm nebylo. Tedy nic zajímavého. Ostatní vlvi se k Leiře stále přibližovali. Smrt jejich druha je nenvyvedla z rovnováhy. Ani na vteřinku jsem nezaváhala. Vrhla jsem se ke skupince a zaútočila na vlky, kteří k zemi padali, jako podtatí. Vlasntě oni byli. Jednomu jsem vyklovala oči, druhému jsem svými drápy rozpárala břicho. A vše jen kvůli záchraně Leiry. Zbýval už jen poslední vlk. Toho jsem je zranila, aby se proměnil zpátky na člověka. Když se s funěním opřel o strom, přistála jsem na zemi. Přeměna z jestřába na holku už byla na Leiru moc. Zhrotila se v bezvědomí na zem.
" Ty jsi ta pověstná Rail? Už vím, proč mi říkali, abych se ktobě nepřibližoval," zeptal se s obavou v očích vůdce smečky.
Tvář mi zkřivil úšklebek:" No, že bych byla pověstná, tak to nevím. Do dnešního dne jsem zabíjela jen pro potravu, ale ano, jsem rail. A ty si?"
" Wrin, jen pouhý cvičitel těch nejslabších jednotek. Ty, že nejsi pověstná? Podívej se, je ti sotva 15 a poradila sis s desítkou dospělých mužů. Proč si mě nechala naživu?" rysy mu rázem ztvrdly. Asi si dodával odvahu.
" Jsem silnější, než jsem si myslela. A žít jsem tě nechala jen proto, aby si mohla svému králi povědět, co se stane, když si se mnou něco začne. Se mno nebo s Leirou. Vzkaž mu, že jestli se ještě jednou k Leiře přiblíží vlci, než jí bude 14, vlastnoručně ho zabiju. Nebo ho oslepím. Je to jasné?" klid a chald v mém hlase mě až překvapil. Wrin se neobtěžoval ani odpovědět a raději mi ihned zmizel z očí.
Mrtvoly mužů jsem schovala a po té se vrátila zpátky k bezvědomé dívce. vylila jsem na ni vodu. Když se začala pomalu probouzet, vykulila oči. Oříškově hnědé oči vypadaly, jako by jí měly každou chvíli vypadnout z důlků.
" Kdo jsi?" zašeptala slabým a ustrašeným hlasem Leira.
" Jsem Rail, pověstná jestřábice. A ty jsi Leira, bílá tygřice!" Ozvěna byla pro všechny varování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mys Mys | Web | 10. ledna 2009 v 12:05 | Reagovat

Mno, jak už jsem říkala... Příběh osobitý a zajímavý. Jinak, co se týče textu... Máš tam pár překlepů a chyb ve skloňování. A tahle kapitola moc nenavazuje na tu první. Jinak dobré =)

2 Marilla Marilla | Web | 10. ledna 2009 v 13:12 | Reagovat

nádherný..necoš spřátelit??

3 Minda Minda | Web | 10. ledna 2009 v 16:47 | Reagovat

Myslím, že někam zalezu a budu tiše fňukat v koutě. Jak je možné, že ti nevyšla ještě žádná knížka? Takový talent jsem nikdy neviděla... je to hrozně napínavé... :-)

4 Antionette Antionette | 10. ledna 2009 v 22:54 | Reagovat

Páni... tahle kapitola se ti opravdu povedla, a pak že neumíš psát :) Ale musím uznat, že tahle je odpravdu lepší, než ta předešlá, ale i ta je dobrá ;) :D Jen tak dál :) Moooc pěkná.

5 Kačer / el pato Kačer / el pato | 12. ledna 2009 v 17:17 | Reagovat

ňák ses rozepsala ne? přečtu si to pak, teď se du učit :(. A kdy teda napíšeš PŘESNĚ o tom modrym šutru? řeklas mi to stručně a to mi vadí!!!! šutr je nejlepčí!!!! :D:D

6 Leri Leri | 12. ledna 2009 v 19:05 | Reagovat

Kačere...můj zlatý....Uvidíš....možná...určitě příští kapitola=D

7 Kiqi Kiqi | 13. ledna 2009 v 16:24 | Reagovat

ahojky....tak jsem si to konečně přečetla...Rail se mi zamlouvá...takže, když ona "ochraňuje" Leiru...ten obávaný orlo-člověk...nevybavuju si jméno...by mohl zase ochrańovat Kelsie :D

Ne...já jen tak plácám...asi zbytek po horečkách  ;) paní spisovatelko... ;)

8 Leri Leri | 13. ledna 2009 v 19:12 | Reagovat

Já a spisovatelka=D...tak to těžko.D....Neboj, mám vše promyšlené

9 Leri Leri | 13. ledna 2009 v 19:12 | Reagovat

Já a spisovatelka=D...tak to těžko.D....Neboj, mám vše promyšlené

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama