Samota

16. ledna 2009 v 19:09 | Leiri Shang |  Ze života uřehtané Leir s postraními (trhlými) úmysly
Samota...nenávidím toto slovo...sžírá mě ...bolí to..
Človíček, co na tomto blogu čte...on moc dobře ví, že jde o něho...mě moc ranil, řekl, něco, co mi ublížilo....ublížil mi a odmítal se se mnou dále bavit...prý jsem se změnila. Ano je to pravda...změnila jsem se hodně, ale kvůli němu...nechci taková být, ale neovládnu se, prostě to nejde...Nevím, proč se tu vypisuji, ale mám pocit, že právě vy mi budete rozumět...pokud se tedy nemýlím...
Víte, když jsme si začaly dnes psát, tak ten rozhovor vypadal, že bude super a, že bude legrace, ale jaksi mi to nevyšlo. Změnily jsme téma...a obrátilo se to na mne...říkal, že pokud se nezměním zpátky, pokud to nebudu zase stará já, tak se se mnou odmítá bavit. Že pokud mu budu, tak moc podobná, že se od sebe vzdálíme a to já nechci, ale...
Říkal, že je to jako horo, říkal, že to za chvíli přejde, za pár měsíců, jako ten strach z hororů...a já napsala, že se bojím, že to nebude jen na měsíce, že to bude na dýl. Nechtěl o tom ani slyšet...že si to prý namlouvám, že si sama sobě lžu. Ne, nesmím si lhát...Jenže, když si tohle řeknu, uvědomm se, že to není pravda, že si nelžu, jen se ve mně něco hnulo..Změnila jsem se, jak už jsem psala, ale já za to opravdu nemůžu!
Človíčku...pochop to....!

Dám vám sem pár obrázků, které plně vystihují moji situaci právě teď...Samota...jinak to nejde!




Ráda bych, aby mi ty kytky zvedly náladu...

Něco mne táhlo ven, ale odmítla jsem ten sen...ale slibuji, že zítra ho uposlechnu, jinak to nevydržím!

Tak, takhle jsem teď asi hodinu seděla...a jen přemýšlela...

Někdy je samota to nejcennější, ale právě teď to neplatí...

Mám sto chutí, vykřičet se na celý svět....budu křičet do posledních sil...

Sedím a poslouchám ten protivný hlásek, kterému se říká svědomí...

Moře...co takhle do něho skočit, pomohlo by to?

Místo moře řeka? Tam by mě dříve našli...
Ne, takhle ne...nedokázala bych si ublíži, možná se mám až moc ráda. nebo mám tak moc ráda právě vás?...Počítám tam i toho človíčka?...Po tom, co mi řekl?
Co vy na to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allen Allen | Web | 16. ledna 2009 v 19:21 | Reagovat

2 Leri Leri | 16. ledna 2009 v 19:31 | Reagovat

:)

3 Angel Angel | Web | 17. ledna 2009 v 18:40 | Reagovat

Nikdy nejsi sama, i když se ti to tak zdá...to si pamatuj. Člověk by se neměl měnit kvůli ostatním, ale když už, tak jedině kvůli sobě.

Třeba si to s tím člověkem časem urovnáš...

4 Kiqi Kiqi | Web | 18. ledna 2009 v 18:25 | Reagovat

Trumpetko...znáš vysvětlení..Musela jsem... musela.. zklamání už bylo dost... bolelo když odešel... musela jsem být..tak..tvrdá :( promiň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama